Návštěva německé firmy Baierl a Demmelhuber - listopad 2013

Někdo se těší, že se na tři dny „uleje" ze školy, nás ostatní samozřejmě zajímá ekonomika německého státu, ale především firmy, která si nás pozvala. Pociťujeme čest...

Po skoro šestihodinové cestě jsme konečně dorazili. Nikoliv do firmy ale do Engfurtu, čili „Úzkého Brodu", který se nám na dvě noci stává domovem. Po pořádném německém „šniclu" jsme všichni tak přecpaní, že nám nezbývá nic jiného, než jít spát a těšit se na ráno, kdy se konečně dozvíme, v čem je německá ekonomika jiná než česká.

Brzkým ránem se rozezní skřípot kol našeho autobusu, vezoucího nás do města zvaného Altötting, poutního místa mnoha věřících. Po prohlídce Černé Madonny ve zdejší kapli se od naší průvodkyně dozvídáme (s pomocí paní učitelky Vrhelové), že všichni věřící, jenž Madonna pomohla uzdravit, nechali vystavit obraz v galerii okolo kaple.

Poté zde navštívíme další dvě duchovní místa, abychom měli představu o architektuře a duchovním cítění německé společnosti. Navštívíme také muzeum Jerusalem-Panorama „Kreuzigung Christi".
Znavení a hladoví zavítáme do předem objednané restaurace a odtud se opět plni energie vydáváme do Tögingu, kde navštívíme firmu, jejíž majitel je velice ochotný a milý pán. Na místě dostáváme dva průvodce firmou, kteří nám vysvětlují, jak firma Baierl a Demmelhuber vlastně funguje.

Pečlivě nasloucháme překladu paní učitelky Vrhelové a snažíme se pochytit co nejvíce. Pomalu přicházíme na to, že tato firma designuje interiéry od stropu až k podlaze a všechny součástky si konstruuje sama. Myslím, že nemluvím sama za sebe, když řeknu, že nejvíce zajímavý je plat zaměstnanců, který je vyšší než průměrný plat v ČR. (Jen pro představu – zámečník v dané firmě si za minutu vydělá přesně 1€. )

Plni nově vstřebaných informací vyrážíme do odlehlého pracoviště, kde nám pan Demmelhuber pouští prezentaci, čímž rozšiřuje naše dosavadní znalosti. Unaveni odjíždíme do našeho náhradního domova.
Ráno se ještě stihneme vyfotit před budovou, než naházíme naše zavazadla do autobusu, a vyrážíme na naši poslední zastávku – hrad Burghausen, známý jako nejdelší hrad v Evropě. S teplotou nepřesahující 10°C bychom brali spíše nejteplejší hrad v Evropě, ale navzdory počasí jsme si prohlídku užili.

Náš výlet končí. Spolu s plným břichem si odvážíme i spoustu zážitků a poznatků, které se nám, pevně doufejme, budou časem hodit. Co více dodat? Snad už jen, že je škoda, že výlet netrval o pár dní déle.
Kateřina Veselá, II.A