Dánsko 2019

,,Takže – chci vědět úplně všechno, co mi můžeš říct o cestě do Dánska. Povídej!“

,,To je jednoduchý – odjeli jsme v neděli večer, skoro jsme nespali...to víš, nervíky pracovaly!

No a v pondělí v poledne nás autobus vyklopil ve Strueru před školou. Jasně, skoro všechno bylo nový a neznámý...ale protože už jsme se s dánskými kamarády seznámili předem přes FB, nebylo to tak strašný. Jen teda s jejich rodiči jsme se viděli poprvé, ale byli fajn.

Odpoledne jsme pak hráli fotbal, prošli si okolí a tak...jo a i když nám to učitelé dopředu říkali, bylo divný na vlastní kůži zažívat každý den světlo skoro do půlnoci.“

,,Co jste dělali v úterý?“

,,V úterý ráno jsme se vyjeli podívat do Moeasgaardského muzea. Muzeum zobrazovalo jednotlivé etapy vývoje lidské civilizace a všechno, co s tím souvisí. Nejdřív jsem muzeum moc nechápal, ale nakonec jsem byl spokojenej a nejvíc jsem si užil etapu z pravěku.“

Pak jsme přejli jsme do druhého největšího města v Dánsku, Aarhusu, kde mě nejvíce zaujala vyhlídka v budově s barevnými skly.“

,,Co jste dělali, když jste se vrátili do Strueru?“

,,Byli jsme chvíli s našima Dánama doma. Pak jsme se všichni sešli na pláži, kde jsme spolu kecali a hráli různé hry.“

,,Ve středu ráno jsme se po ranních přípravách v rodinách vypravili do školy ve Strueru. Naším úkolem se stala výroba draka, při čemž se polovina třídy zhrozila: No do háje! Ale... nějak jsme to dali (pozn. PV - zbytečně se podceňují, draci se povedli ;)...).

S našimi veledíly jsme odjeli směr Severní moře. Cesta asi hodinová, ale nějak jsme to přežili. První zastávkou byl festival soch z písku. Cítili jsme se docela pyšně, když jsme viděli sochu pojmenovanou RUR podle díla Karla Čapka. Úplný vlastenci najednou! Navíc se v mezinárodním autorském týmu krásně vyjímala TŘI! jména českých sochařů.

Další zastávkou byl maják, kde jsme vylezli až úúúúplně nahoru. No schodů spousta, ale výhled dobrej, stálo to za to.

Unavený nohy může spravit jenom pláž... nasedli jsme do autobusu a odjeli. Dorazili jsme k moři a někdo dostal nápad: „Jdeme do vody.“ A víte, že pár cvoků do tý vody fakt vlezlo? Brrrr! Draci nám moc nelítali, byl slabý vítr – tak třeba jindy.

Po návratu nám bylo řečeno, že nás čeká sportovní večer. „Vědí ti Dáni, co je to vůbec odpočinek?!“ Světlým bodem večera byla návšteva cukrárny. No aspoň že tak!

Ve čtvrtek jsme jeli na nejočekávanější výlet, na snové místo dětských srdcí, do Legolandu. Moooc jsme se těšili. Výjimečně tam s námi jeli přátelé z Dánska. Vyfotili jsme se (btw, ta fotka je na stránkách taky). V Legolandu nás to fakt bavilo, hlavně atrakce a obdivování staveb z lega.

„Jé, jaké to tam bylo?“

„Hele, bylo to tam hustý, teda na jedný horský dráze jsme zmokli až na kost, ale dostali jsme VIP kartu, se kterou jsme mohli předbíhat fronty, takže pohodos.“

„A potom?“

„Když jsme přijeli zpátky do Strueru, tak jsme se vydali na závěrečnou rozlučkovou večeři s celými rodinami. Konala se ve škole a bylo tam fakt skvělý jídlo a bylo ho hodně!“

V pátek ráno jsme se všichni spolu s dánskými studenty a učiteli sešli v areálu školy a společně jsme tradičně zasadili strom jako symbol přátelství obou škol - tentokrát hrušku. Proběhlo loučení s Dány. Bylo to docela smutný, někdo i brečel.

,,Takže jste si rozuměli? A co v těch rodinách?“

,,Dánský rodiny byly moc milý a ochotný. Starali se o nás dobře a dávali nám hodně jídla.“

,,Těšili jste se domů?“

,,Na jednu stranu se nám vůbec domů nechtělo, bylo to tam super, ale byli jsme už docela unavení a těšili jsme se na svojí postel.“

,,A pak jste jeli rovnou domů?“

,,Ne, ještě jsme jeli do města Holstebro. Měli jsme tam rozchod, mohli jsme si prohlídnout město, které je proslulé spoustu zajímavých soch nebo nakupovat nebo si dát zmrzku... Pak jsme ještě přejeli do Bilky, což je supermarket a utratili jsme zbylé peníze.“

,,A jak jste zvládli cestu?“

,,Byla docela dlouhá, ale dalo se to zvládnout. Většinu jsme prospali nebo jsme koukali na filmy.

Do Soběslavi jsme přijeli v půl čtvrté ráno...“

Další fotky najdete ve fotogalerii.