Óda na Soběslav

Óda na Soběslav

Jak děcko hledí na cukroví
a prosí jeho mladý hlas,
já, když vidim dohle město,
běhá mi po zádech mráz.

Flóra, fauna, barvy krásy,
Soběslav je rájem asi.
Hřiště, škola, kino též,
jen tady najdeš vše, co chceš.

Lužnice tak tiše šumí,
listy dubu prý chce svézt,
každý tvor co vnímat umí,
vidí krásné město kvést.

Město, které sportem čiší,
zápas, výhra, hotovo,
Fanoušci už silně křičí,
Soběslav, tak do toho!