Petřín a Stavovské divadlo se 2.B

Plán cesty byl jasně daný. Dopoledne se mělo do metropole naší vlasti dorazit a odtud se vydat pomalým tempem na Petřínskou rozhlednu. Nahoru třídu měla vyvést lanovka, dolů pak žáci už museli po svých. Plán vycházel skvěle. Počasí třídě přálo, cestou zhlédli mnoho památek nebo se vyfotili u Lennonovy zdi. Zde ale nastává převrat. U lanovky se nachází předlouhá fronta a studenti začínají být netrpěliví. Co budeme dělat?

Další kroky by se daly popsat jako „závod o dobytí vrcholu”. Mezitím, co se jedna třetina rozhodla šplhat po zkratkách strmých jako na Mount Everestu, druhá se ztrácela u Hladové zdi. Ti nejtrpělivější si na tu lanovku přece jen počkali. Přece jen se všichni setkali na rozhledně a byl jim dopřán kouzelný výhled z napodobeniny dnešní Eiffelovy věže. I v nedalekém zrcadlovém bludišti pořídili mnoho vzpomínek a vykouzlili kopy úsměvů. Ještě je ovšem čekala cesta dolů.

Skupina horolezců se řítila ze stejných zkratek v lepším případě po svých končetinách, v tom horším v podobě válení sudů. Moudřejší jedinci, nebo ti, co si nechtěli poskvrnit svůj šat, šli po cestě jako každý jiný člověk.

Po náročném a život ohrožujícím výšlapu studentům jaksi vyhládlo a byl jim dopřán čas na naplnění svých žaludků jídlem z nejbližších fastfoodů. 

Po hodině utrácení svých úspor se někteří žáci zajímali o návštěvu Muzea ocelových figurín, které se svými učitelkami navštívili. Dostali možnost projet se v Lamborghini, usednout na královský trůn, nebo si dát duel s meči Jacka Sparrowa. Bylo zde pořízeno tolik fotek, že by dokázaly zničit vnitřní úložiště alespoň tří mobilních telefonů. Žáci byli ovšem spokojeni, takže Muzeum můžeme zařadit do kolonky usměvavého smajlíka.

Nastaly další dvě hodiny na utracení peněz, které zbyly (pokud teda vůbec zbyly) a v šest hodin odpoledne stanula 2.B před Stavovským divadlem, v úchvatných róbách a zbytkem sil v lýtkách.

Vystoupali do 2. Galerie divadelního sálu, zasedli na svá zakoupená místa a bylo jim dopřáno představení Pýcha a předsudek od Jane Austenové. Stálo to hodně naklánění, ale Pýchu a předsudek si třída užila. Možná doteď některé slabší články bolí krční páteř, pánev a jiné oblasti zad, ovšem divadlo bylo pro jejich oči neméně úchvatné. Bylo politováníhodné, že třída nemohla tleskat a vyjádřit své okouzlení déle, ale ubíhal čas a musel se stihnout vlak. Posbíraly se střípky sil a odhodlání, nasadilo se ostré tempo a šlo se na nádraží. A 2.B to na vlak stihla. Znavena a přece jen šťastna usedla na svá místa a už ji jen čekala cesta do svých teplých postýlek.

Podtrženo, sečteno, nikoho v Praze nenechali a naživu dokázal taky každý zůstat. Výlet se považuje za úspěšný a velkolepě ukončený. 

Kateřina Machová, 2.B