Vážení rodiče, vedení školy a učitelský sbor Vás srdečně zvou na KONZULTAČNÍ ODPOLEDNE,které se bude konat ROZMÍSTĚNÍ UČITELŮ - bude později |
Dne 6. 11. 2014 naše třída 1. A navštívila středisko Rolnička v Soběslavi.
Studenti Rolničky si pro nás mimo krásného přivítání, kdy jsme si společně i zazpívali, připravili velmi záludné úkoly, které studenti gymnázia rozděleni do skupin v jednotlivých třídách plnili. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o tom, jak se lidé s tělesným nebo duševním postižením učí, jak se baví nebo jakým způsobem komunikují s okolím. Lidé pracující v Rolničce jsou skutečně milí a trpěliví, což je pro tuto práci určitě důležité. Ne každý tohle dokáže, a proto před nimi smekám za to, co dělají, je to neuvěřitelné a pro mnohé studenty nepředstavitelné.
Pomáhat druhým je v jistém smyslu i pomoc sobě samotnému. Jakmile totiž člověk vidí, jakou mají tito studenti radost z pouhé naší návštěvy, když slyšíme, jak svědomitě se na nás připravovali a jak se každý den těší do školy, zahřeje to upřímně u srdce. Vy pak pochopíte, že i malá pomoc, jako je obyčejná návštěva a kontakt s lidmi, dokáže druhým pomoci.
Za jedno jediné dopoledne s těmito úžasnými lidmi určitě většina lidí změní svůj pohled na svět, odnese si spousty důležitých poznatků a zjistí, že ne všechno je v životě samozřejmé. Od takových lidí se máme my sami co naučit. I přes jejich postižení se dokáží radovat z maličkostí, užívat si života, ale zejména na sobě tvrdě pracovat, dosáhnout co nejlepších výsledků a splnit si své sny. Měli bychom si uvědomit, jaké to pro ně musí být sledovat nás, jak můžeme dělat cokoli, co chceme, zatímco oni jsou spoutáni svým postižením. I přes tyto překážky, které jim život nastražil, na jejich tvářích nevidíme prakticky nic jiného než úsměv a v očích touhu učit se, učit se něčemu novému, překonávat své hranice ať si každý říká, co chce, a za to je nesmírně obdivuji.
Závěrem jsme si se studenty zahráli zápas ve hře jménem iBocca, při ní na nás čekalo další překvapení v podobě jejich nadšení pro tuto hru. Mimo to jsou v ní studenti opravdoví přeborníci, měli jsme co dělat, abychom jim stačili. Nakonec náš zápas skončil remízou, ale myslím si, že kdyby chtěli, roznesli by nás na kopytech a my bychom si ani neškrtli a to je pravda pravdoucí.
Na konec mohu říct jen jedno:
Buďme vděční za to, co máme, nikdy nevíme, kdy o vše můžeme přijít a pomáhejme těm, kdo nemají tolik štěstí jako my.
Tereza Krchová 1.A
Gymnázium, Soběslav, Webmaster: Balounova"@"gym-so.cz |
Dnes | 267 | |
Včera | 510 | |
Tento týden | 2506 | |
Tento měsíc | 7587 | |
Vše | 393206 |