Exkurze studentů soběslavského gymnázia do Polska - říjen 2015

V neděli 26. 10. 2015 večer, přesněji v půl jedenácté, se 53 studentů pod vedením paní profesorky Lenky Holečkové, Marcely Holubové a pana profesora Marka Adama shromáždili před budovou školy. Odtud měl vyjet autobus, který nás odveze do Polska na návštěvu jednoho z největších koncentračních táborů z dob 2. světové války Auschwitz I a Auschwitz II- Birkenau. Sice s menším zpožděním, ale přece autobus dorazil a postupně naložil všechny studenty. Naše cesta tak mohla začít. Za zpěvu studentů doprovázeného kytarou jsme vyrazili směr: Brno. Tam k nám přistoupila průvodkyně. V ranních hodinách nás přivítalo město Těšín (Cieszyn)-hraniční město mezi ČR a Polskem. Další zastávkou byl už hlavní cíl naší cesty-koncentrační tábor Auschwitz I. Atmosféra, která zde panuje, se nedá popsat slovy a každý by se sem měl jednou v životě podívat, aby vše pocítil tzv. ,,na vlastní kůži". Černý humor každého opustil, jakmile prošel onou známou branou s nápisem ,,Arbeit macht frei". Je neuvěřitelné, jak člověk, pokud se tak dá takové zrůdě ještě říkat, dokáže působit tolik bolesti a utrpení jiným lidem, naprosto netušícím, čím se provinili. Každý si odsud odnesl nepopsatelný zážitek. Navštívili jsme také český dům nacházející se v táboře jako vzpomínka na české osobnosti, které v Osvětimi zemřeli. Nejznámější z nich byl Josef Čapek a Karel Poláček. Po prohlídce Auschwitzu I jsme se přesunuli do nedalekého Auschwitzu II –Birkenau (česky Březinka). To byl vyhlazovací tábor a téměř každý, kdo sem tehdy vstoupil, se nevědomky vrhnul do náruče nemilosrdné a kruté smrti v plynu. Ještě před tím, než byli někteří lidé takto brutálně usmrceni, prožili část života ve velmi nepříznivých, nelidských podmínkách. Pod neustálým dohledem Němců, kteří se často bavili jejich tyranizováním, živořili a snažili se přežít. Smrt byla pak v některých případech spíše osvobozením. Při pohledu na koleje, po kterých přijížděl ,,vlak smrti" plný nic netušících, Němci obelhaných Židů, vám naskočí husí kůže. A při výkladu o zacházení s lidmi se vám zvedne žaludek a vlijí slzy do očí. Ano... takové dojmy ve vás nejspíše zanechá Auschwitz a Birkenau. Doufejme, že už nikdy nebudeme svědky takového počínání. Takto pokleslou náladu nám měla zlepšit prohlídka Krakowa a rozchod v nákupním centru. Po dlouhém, úmorném dni a cestování jsme se uchýlili na ubytovnu. Tam téměř všichni vděčně zalezli do postelí, usnuli a dopřáli si tak zaslouženého odpočinku. Ráno v půl osmé jsme šli do místní Taverny na snídani a za hodinu už na nás čekal autobus. Odvezl nás do továrny pana Oskara Schindlera. K úlevě všech přítomných nám byla přidělena velmi milá průvodkyně, která opravdu věděla, o čem mluví. Díky tomu si všichni prohlídku užili. Měli jsme šanci obdivovat Schindlerovu statečnost, zachránil totiž mnoho židovských občanů před jistou smrtí. Bez pochyby je tento muž jedním z největších hrdinů války. Následovala krátká prohlídka Židovského města. Poté jsme mohli obdivovat, ač jen zvenku, krásy monumentálního hradu Wawel. Poslední ,,rozlučka" s Polskem proběhla opět skrze rozchod. Tento čas každý využil podle svého uvážení. Někdo z nás poobědval polské typické jídlo – pirohy, udělal poslední nákupy suvenýrů a památek na Polsko. Ani jsme se nenadáli a už sedíme v autobuse na cestě domů. Do svých domovů jsme se vrátili okolo půlnoci, výlet jsme si všichni užili a odnesli nové vědomosti a zážitky. Děkujeme učitelům za organizaci a podporu po celou dobu naší cesty a těšíme se na další společné zážitky.

Tereza Krchová, 2.A

Další fotky naleznete ve fotogaleerii: Polsko 2015