Vážení rodiče, vedení školy a učitelský sbor Vás srdečně zvou na KONZULTAČNÍ ODPOLEDNE,které se bude konat |
Bylo by asi zvláštní říct, že výlet do Osvětimi se mi líbil. Ale jsem opravdu ráda, že jsem tam mohla vyrazit a na vlastní oči vidět místo, kde se děla všechna ta zvěrstva, o kterých slýcháme od učitelů dějepisu. Až tam jsem si plně uvědomila, jak strašné to tehdy muselo být. Samozřejmě jde o to, jak moc si to celé necháme připustit k tělu. Tento „výlet“ můžeme brát tak nějak povrchně, nechat ho proplout kolem nás a brát tyto události prostě jako historii. Já jsem ale asi z těch, kdo to vnímali trochu silněji. Procházet přímo po místech, kde byli všichni ti lidé, kteří tam šli na smrt…byl to pro mě silný zážitek. Osobně si myslím, že bychom na tyto události neměli zapomínat a každý by měl alespoň jednou za život nějakou takovouhle exkurzi absolvovat.
Musím určitě zmínit i paní průvodkyni, která byla zkrátka skvělá. Vše nám dopodrobna vypověděla a její citlivý přístup určitě také přispěl k tomu mému.
Dále bych chtěla zmínit Krakov. Věděla jsem, že je to krásné historické město, ale přesto mě překvapilo, jak nádherné a velkolepé tyto historické stavby jsou. Na jednu stranu je škoda, že jsme tam přijeli za tmy a tudíž jsme si je už nemohli tak moc dobře prohlédnout. Na druhou stranu ty ve tmě osvícené budovy měly také určité kouzlo.
Výlet do Polska se mi tedy celkově velmi líbil. Děkuji hlavně Mírovi, že tento výlet zorganizoval, stálo ho to určitě spoustu práce a nervů, ale myslím, že vše se vydařilo, jak mělo.
Monika Krejčí
6:30 ráno. Sedím v autobusu, rozlámaný po poměrně dlouhé cestě. Venku je ještě tma. Pokouším se alespoň na chvíli usnout, ale nejde to. Jsem právě asi tři sta metrů od proslulé brány s nápisem „Arbeit macht frei“. Nejde spát.
V osm hodin už stojím u pokladny a platím za naši skupinu. Z gymnázia nás vyjelo zhruba 60. Nedlouho poté přichází dva čeští průvodci, dostáváme sluchátka (celá prohlídka Osvětimi je komentovaná jejich prostřednictvím) a dělíme se na dvě skupinky. Pomyšlení na to, že před necelými sedmdesáti lety mě, kdybych byl Žid, mohli na tomto místě takto rozdělit od rodiny a mých nejbližších, je jen jedním z prvních nepříjemných pocitů z exkurze.
Na samotný průchod branou asi nikdy nezapomenu, stejně jako na zeď smrti, prohlídku plynové komory a tábor Birkenau. Nápis „práce osvobozuje“ mi připomíná oxymórony Orwellova 1984. Jenomže něco jiného je o tom číst ve škole a něco jiného je vidět onen paradox na vlastní oči.
Zatímco Osvětim je až na pár míst spíše muzeem v pravém slova smyslu a je tedy plná různých expozic a dokumentů, pravou podstatu nacistické rasové ideologie mám možnost vidět až v Březince. Nejde o žádný pracovní tábor, jde o továrnu na smrt. Na ubohou a nemilosrdnou smrt. Nezbývá mi, než žasnout nad tím, co dokáže člověk provést jinému člověku.
Dojmy a pocity se v tento moment nedají vyjádřit slovy. Veškerá teorie a veškerý výklad či převyprávěný děj je nic v porovnání s fyzickou přítomností na místě, kde průměrná délka života byla 3-4 týdny. Zmínka průvodkyně o důstojníkovi SS, který rozšlapával ve výkalech právě narozené děti, nemá na papíře ten obrovský přesah do vnitřního života každého, kdo tam byl. Myslím, že každý tam hodně přemýšlel o životě.
Osvětim pro mě byla zlomovým okamžikem. Zlomovým v tom smyslu, že žijeme ve světě, kde jsou antisemitské a různé jiné rasové nálady stále „v kurzu“. Myslím, že je na naší generaci, aby zabránila něčemu podobnému. A přitom stačí jenom tak málo.
Stačí nezapomenout, protože pokud zapomeneme, je to jako bychom je nechali zemřít znovu.
Mirek Tobiáš Hošman
Osvětim bych doporučila každému, aby poznal, jak moc dokáže být člověk krutý. I když jsme vyjeli v období, kdy začínalo být chladněji, určitě to musel být pro každého zážitek, který se nám vyryje do paměti na dlouhou dobu. Měli jsme možnost vidět tábor Auschwitz I, ale i vyhlazovací tábor Březinka, který byl mnohonásobně větší. Nejhorší pro mě bylo vidět dochované vlasy obětí koncentračního tábora a návštěva plynové komory, ze které mám ještě teď kusí kůži.
Tereza Pužíková
Návštěva Osvětimi nebyl jen tak ledajaký výlet. Byl jsem teoreticky připraven na to, co mám očekávat, skutečnost však byla úplně odlišná. Je to zvláštní a těžko popsatelný pocit, když se procházíte po místech, kde zbytečně trpěly a následně umíraly statisíce nevinných lidí.Šest hodin strávených ve dvou koncentračních táborech se zdá jako chvilka, ale je to silný a nesmazatelný zážitek na celý život.
Prvním táborem, který jsme navštívili, byl Auschwitz I. Celá prohlídka začala průchodem legendární bránou s nápisem Arbeit macht frei („Práce osvobozuje“), kdy si uvědomíte, jak je právě ona svoboda nesmírně důležitá.
Poté jsme prošli několika venkovními prostory a mnoha budovami, které zvenčí vypadají všechny stejně, každá z nich však plnila jinou funkci. Jedny z nejsilnějších momentů jsem prožil v ubikacích, ve věznici, na popravišti či ve skladišti, kde vám dojde, jak detailně měli nacisté vše naplánováno.
Na samý závěr jsme navštívili plynovou komoru, hrůzný symbol celého koncentračního tábora. Následně jsme se vydali do tábora Auschwitz II, který stihli nacisté z velké části zničit ještě před svým odchodem. Okamžitě mi vyrazila dech rozloha objektu. Z původních více jak 300 budov se jich zachoval jen zlomek, i ten však ohromil svojí surovostí. Měli jsme možnost vidět prostory pro ubytování, které se v ničem neliší od obyčejných stájí, ale i další místa nahánějící hrůzu.
Ačkoliv byla návštěva obou koncentračních táborů velmi psychicky náročná, jsem nesmírně rád, že jsem ji absolvoval. Je mi odstrašujícím příkladem toho, jak zoufalý, krutý a zlý může lidský druh být a zároveň je mi také ponaučením, že nic takového se již v budoucnu nesmí opakovat, jinak jsme jako lidé jen malý krůček od záhuby.
Zdeněk Židoň
Gymnázium, Soběslav, Webmaster: Balounova"@"gym-so.cz |
Dnes | 14 | |
Včera | 467 | |
Tento týden | 1756 | |
Tento měsíc | 9789 | |
Vše | 395408 |