Dne 23. května navštívila třída 3.B z Gymnázia Soběslav středisko Rolnička.
Tato nezisková organizace nabízí zejména sociální služby dětem a dospělým lidem s mentálním a kombinovaným postižením z celého táborského regionu. O Rolničce jsme už párkrát slyšeli, dokonce zde někteří spolužáci pomáhají jako dobrovolníci, ale v den naší plánované návštěvy byla většina třídy nesvá z nadcházejícího setkání s postiženými lidmi. Báli jsme se, jak nás přijmou a už vůbec jsme netušili, jak bychom měli správně přijímat my je. Báli jsme se, že se nedovedeme k postiženým chovat správně. Nejenom učitelé, ale i starší a zkušenější spolužáci nás ujišťovali, že strach a nervozita opadnou než se nadějeme, ale to pro nás bylo jen velmi těžko představitelné.
U vstupu nás již vítala Renata Gargulová, která nás prvně ve společenské místnosti seznámila s programem a pak jsme se vydali na každodenní uvítací rituál.
Klienti, a my s nimi, si zde zazpívali písničku. Poté se rozdaly bubny, bubínky, dřívka a různá jiná cinkátka, a my jsme si na vlastní kůži mohli s klienty vyzkoušet muzikoterapii. Poté si všichni popřáli dobré ráno a rozešli se do svých tříd, kde pro nás měli připraveny vedle normálního vyučování i krátké úkoly, kde jsme si sami vyzkoušeli, jaké je to například být slepý, a z praxe viděli, co práce s postiženými obnáší. Navštívili jsme jak třídu pro autisty, tak kombinovanou školku, kam vedle postižených dětí dochází i ty zdravé.
Program byl velmi zajímavý a bylo ho hodně, takže jsme se ani chvilku nenudili a víc a víc jsme se seznamovali i se samotnými klienty. Už se nám vše nezdálo tak strašidelné a pochopili jsme, že nejhorší strach je strach z neznámého.
Naše dopoledne v Rolničce se již chýlilo ke konci, ale stihli jsme ještě odehrát zápas v basketbalu a střílení na koš. Musím říct, že mnohé sportovní schopnosti týmu z Rolničky nás velmi překvapily, a z košů z půlky hřiště nám opravdu padala brada na zem. Po zápase jsme se všichni společně vyfotili, rozloučili se všemi a odcházeli s velkou a cennou zkušeností.
Lidé by měli pochopit, že i když to zní jako klišé neustále omílané, k postiženým je nejlepší se chovat naprosto přirozeně a bez nějakých počátečních obav, a tím si vše vážně hodně ulehčí.
Za třídu 3.B
Kateřina Horehleďová
Gymnázium, Soběslav, Webmaster: Balounova"@"gym-so.cz |
Dnes | 206 | |
Včera | 518 | |
Tento týden | 2065 | |
Tento měsíc | 9824 | |
Vše | 385038 |