Vídeň - květen 2017

Print Friendly, PDF & Email

  Viden-2017-0001 Viden-2017-0002-or Viden-2017-0003 Viden-2017-0004 Viden-2017-0005 Viden-2017-0007 Viden-2017-0008 Viden-2017-0011 Viden-2017-0009 V úterý 23. května jsme dostali skvělou možnost vyrazit někam do zahraničí. Konkrétně do Vídně – hlavního města Rakouska. Nejeden zdroj říká, že Vídeň patří k nejkrásnějším městům na světě. A je to pravda. Nejen díky své poloze, ale i díky svým dominantám, které je možno spatřit na míle daleko. A zde se dostáváme k jedné z velkých předností Vídně. Její historie, která sahá až do doby římské říše. Za zmínku určitě stojí období vlády Habsburků. V této době se Vídeň stává sídelním městem císařské rodiny. A právě z této doby má Vídeň spoustu nádherných staveb a památek. Dnes tato metropole patří k místům, která se mohou těšit velké přízni turistů.
Batohy jsou sbalené, vydatná svačina v podobě řízků připravena a můžeme vyrazit. A jak vlastně vypadal náš den? Odjížděli jsme v šest hodin ráno, což je nutnost, pokud toho chceme hodně stihnout. Nahrnuli jsme se tedy do autobusu, připraveni zabrat si ta nejlepší místa. Každý by si pomyslel, že hned jak se autobus rozjede, všichni žáci usnou ve snaze dohnat svůj spánkový deficit. Ale přesně tak to nebylo. Začala hrát hudba a všichni se pustili do velmi živého hovoru. Bylo přece žádoucí sdělit ostatním informace o tom, jak moc se tam těšíme, kolikrát jsme tam už byli a kde jinde jsme byli, popřípadě zahájit konverzaci na jiné téma. Po třech hodinách jsme konečně dojeli do cíle. A stálo to za to. Naší první zastávkou je zámek Schönbrunn, což byla rezidence císařské rodiny. Tento barokní zámek skvěle doplňuje rozlehlá zahrada a zoologická zahrada, která je nejstarší existující na světě. Není proto divu, že zámek i se zahradou byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Nemůžeme se zde zdržet příliš dlouho, neboť musíme vidět ještě hodně věcí. Takže jedeme dál...
Naší další zastávkou je Hofburg, což je rozlehlý palácový komplex v centru Vídně. Bylo to další z mnoha sídel panovnické rodiny, což nelze přehlédnout. Tato památka je velice zajímavá z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že Hofburg je od roku 1945 sídlo prezidenta, Rakouské národní knihovny a několika muzeí. Palác je členěn do šestnácti křídel se sedmnácti dvory, nedílnou součástí je i kaple Burgkapelle a park Volksgarten.
Náš výlet je teprve v polovině, a tak nastává ten pravý čas, abychom vyrazili do centra. U katedrály Stephansdom dostáváme rozchod. Stephansdom je jeden za symbolů Vídně a je to stavba, kterou můžete vidět již při příjezdu do tohoto města. Od 15. století je sídelním kostelem vídeňských biskupů (později arcibiskupů). Na konci druhé světové války byla stavba značně poškozena, ale díky rekonstrukci zase vypadá jako dřív. A jelikož je čas na rozchod, vyrážíme do víru velkoměsta a podnikáme útok na kdejaký obchod s čímkoli, co stojí za koupi. Žádná kavárna, rychlé občerstvení nebo boutique před námi nejsou v bezpečí. Po dvou hodinách usilovného nakupování jsme se odebrali do největšího Vídeňského zábavního parku – do Prateru. Dominantou tohoto místa je Obří kolo, které bylo vůbec první atrakcí tohoto parku a vidět je již z velké dálky. A tady začíná ta pravá nefalšovaná zábava nejvyššího kalibru. Paní učitelky nám stihnou předat pár instrukcí a hned nato se rozutečeme a hledáme atrakce, které by stály za vyzkoušení. Podnikáme nájezdy na vše, co slibuje alespoň trochu srandy. Již za pět minut od našeho vstupu do areálu parku se celým Praterem nese náš hysterický řev (alespoň dívčí). Otestovali jsme snad vše – horské dráhy, strašidelné zámky, střelnice, obrovské kolotoče a samozřejmě i samotné Obří kolo. Poté, co jsme se dostatečně vyblbli, nastupujeme do autobusu a vyrážíme směr Soběslav. Každý by řekl, že po tak náročném dni budeme unavení, a jakmile nastoupíme do autobusu, usneme a vzbudíme se až u školy. A opět špatně. Takhle to totiž ani v nejmenším nebylo. Začala hrát hudba a spustila se debata o tom, jak moc se nám ve Vídni líbilo, kam pojedeme příště a tak dále. Inu stálo to za to a už se nemůžeme dočkat dalšího výletu.

Natálie Janková (1.A)